Ivča

16. 9. 2022Minut čtení: 3

Vancouver Island - Juan de Fuca trail

Opět z Honzova pohledu, protože to stihl napsat dřív, než já. 😅 (S mým komentářem v závorkách.)

Léto v Kanadě skončí co nevidět, o slovo se začíná hlásit podzim. Za pár týdnů už leckde zas napadne sníh. (Nad 2500 m už padal před týdnem.)

Rozhodli jsme se skončit v práci dřív a poslední týden před odletem na Zéland si užít výlet na pobřeží Britské Columbie. Jsme domluveni s Járou a Ifkou, že za nimi přijedeme do Vancouveru necháme u nich nějaké věci a pojedeme prozkoumat Vancouver Island. Rádi bychom jeli z Jasperu na pobřeží vlakem, ale všechny jízdenky za rozumnou cenu jsou dávno prodané, tak nakonec zvolíme a přetrpíme cestu nočním autobusem. (Byl to děs, co si budem. Evropské autobusy jsou prostě lepší.)

Původně nás lákal vyhlášený West Coast trail po západním pobřeží Vancouver Islandu, kde bylo kupodivu ještě místo na rezervaci, ale když jsme zjistili, kolik chtějí jen za vstup do parku ($53), přepravu místními přívozy (2 x $24) apod. (permit na nocování $130, spaní v kempu $10/den, rezervace $25, doprava na trail a zpět když si jí člověk nezařídí sám $160), změnili jsme plány a na radu Járy jsme vyrazili na Juan de Fuca trail, který na jihu Vancouver Islandu navazuje na zmíněný West coast. Sice je kratší a jednodušší, ale chůzí pralesem a spaním na plážích by měl charakterem odpovídat West coastu. A navíc na něj nejsou potřeba rezervace. (Snad tam nebude přes všední dny moc lidí. A protože Kanaďani mají prodloužený víkend, tak jsme vyrazili v týdnu, kdy jsou všichni v práci. O víkendu pak vyrazíme s Járou a Ifkou společně do hor na sever od Whistleru.)

Druhý den hned ráno jsme se pomocí metra/nadzemky dostali z centra Vancouveru na trajekt do hlavního města B.C. Victorie na Vancouver Islandu. Jako pěší nás každého stála cesta jen $18. Z Victorie sice vyráží každé ráno k trailům předražený turistický shuttle za desítky babek, ale my nikam jsme nikam nepospíchali a využili mhd za krásných $2,50 až do městečka Sooke a zbytek dostopovali. (Na stopu jako vždy zajímaví lidi. Paní co nás varuje před pumami na stromě a pak nás vysadí u stánku s trávou, prý kdyby se nám dál na stopu nedařilo. Pak pro změnu divnotýpek, co nás varuje před divnolidmi, je velký obdivovatel české a celkově evropské architektury a daruje nám na večer dvě pivka. A klučina co nás nacpal i do auta, které bylo úplně plné instalatérského nářadí.)

Na začátku trailu se hází do schránky speciální obálky s poplatky za kempy. (platí se $10/osoba/noc - nás tak dvě noci pro dvě osoby vyšly na $40) Do západu sluníčka zbývá jen chvíle a tak jsme se zanořili do pralesa, abychom to stihli do prvního kempu za světla. Místy les kolem připomínal džungli, kde chybí jen Tarzan na liáně. Ivča už se nemohla dočkat, až vylezeme na pláž. Zanedlouho se skutečně objevila krásná Mystic beach s vodopádem, kde jsme si mimo dosah přílivu postavili stan a uvařili večeři, zatímco Slunce zapadalo do Tichého oceánu.

V noci Ivču vzbudil příboj a Ivča pak převalováním mě, čehož jsme využil a vyrazil fotit krásnou noční oblohu. Ráno po koupačce pod vodopádem jsme vyrazili zpět do pralesa. Máme dnes v plánu dojít až na pláž Sombrio, jenže stezka nad pobřežím vede opakovaně nahoru a dolů k soutěskám, takže byl postup pomalejší než jsme čekali. Na Bear Beach, kde jsme si chtěli dát oběd jsme dorazili pozdě odpoledne a tak jsme se rozhodli dojít jen na další pláž o pět kilometrů dál a tam to zakotvit. Nakonec jsme byli rádi, když jsme dvě hoďky před soumrakem dorazili na Chin beach. (Řádně unavení) Jen teda západ Slunce byl schovaný za mraky.

Třetí den ráno jsme vyrazili směr Sombrio beach. Než se cesta vrací zpět do pralesa, dá se kus cesty jít po pláži. Tahle varianta je průchozí pouze za odlivu, který by nám měl ještě pár hodin vydržet, takže jsme to prubli. A vyšlo to parádně. Pak zase do pralesa nastoupat a sestoupat nějaké výškové metr. Po poledni jsme dorazili na překrásnou Sombrio beach, opět s vodopádem ukrytým v soutěsce.

Nakonec jsme se rozhodli ukončit trail dřív tady na Sombrio beach (dál už prý není tak zajímavý), užít si odpoledne na pláži a pak někoho stoupnout zpět k trajektu. Je čtvrtek a v sobotu ráno chceme vyrazit do hor nad Whistlerem, tak ať máme v klidu čas na vyprání věcí a trochu relaxu. Chvíli jsme seděli ve stínu, pak si dal Honza koupel v oceánu a vodopádu a vyrazili jsme k silnici zkusit štěstí. Po deseti minutách se nám podařilo stopnout partu cestovatelů s karavanem a zásobou piv, takže cesta do Victorie vesele utekla. Večer jsme si ještě prohlédli centrum Victorie a posledním trajektem (v 9 večer) jeli zpět do Vancouveru, takže chvíli po půlnoci jsme dorazili k Járovi s Ifkou. Padli do postele a spali jak zabití.