Čtvrtek 20.10.
Ráno jsme ještě balili poslední věci a umisťovali je do šuplíků. Pořád jich máme nějak moc a nebylo lehké to všechno do té naší japonské minidodávky uklidit. Před obědem jsme ale konečně vyrazili. Prvním cílem bylo městečko Mangawhai a výlet po útesech. Cestou jsme narazili na Omeru falls, které nešlo vynechat. Chápejte, po pěti týdnech sezení na místě a zírání do počítače byla každá přírodní památka nevynechatelná. A tahle stála za to. Poprvé jsme viděli nějaký vodopád, prošli se džunglí, a že jsou tady džungle fakt krásné, užívali si palmy a kapradiny vyšší než stromy, mech a nekonečnou škálu zelené.
Po krátké procházce jsme přejeli do městečka Mangawhai. Mistní pláž nás uchvátila natolik, že jsme strávili dobrou půl hodinu jen chozením kolem a sbíráním mušlí. Nástup na trasu trailu bŠL naštěstí přímo z konce pláže, kam jsme došli, a tak jsme se začali škrábat nahoru. A že to byla pořádná nálož schodů. Ale ty výhledy! Oceán je skoro všude kolem pobřeží úžasně průzračně modrý s černými plážemi a ostrými útesy. Prostě nádhera.
Po kochání se na pláži nás čekaly jeskyně Waipu se svítícími červíky. Jeden chlapík, kterého jsme před nimi potkali, sice říkal, že tam žádní nejsou, ale stačilo dojít až na konec a vypnout světlo. Bylo až neskutečné kolik jich tam bylo. Malá modrá světýlka připomínající noční oblohu. Strávili jsme tam zbytek odpoledne a pak už jen zbývalo se rozhodnout, kde budeme spát.
Výběr padl na Ocean beach. Pláž u oceánu, kde je další místo na kempování pro bydlíky. Přijeli jsme tam až za tmy. Uvařili si večeři a šli spát.
Omeru falls https://mapy.cz/s/dozesosepu
Mangawhai heads cliff walkway https://mapy.cz/s/fefutupuvu
Waipu caves https://mapy.cz/s/jajafabatu
Ocean beach freedom campsite https://mapy.cz/s/lucokuzoho
Pátek 21.10.
Ráno bylo krásné. Užili jsme si snídani s výhledem na oceán a vydali se na další kopec. Dnešním cílem byla Te Whara. Začátek byl se super výhledem na Ocean beach a pak jsme vylezli do další nádherné džungle. Nejlepší na nich je, že tu nežije nic velkého ani jedovatého, takže cesta skrz není nijak dramatická, spíš plná kochání se obřími kapradinami a ptáky ve větvích. Vrchol Te Whary je tvořený skalkou s menším lezením. Budu se opakovat, ale ty výhledy jsou pecka. Dolů to bylo docela harakiri přes kořeny ale u auta jsme byli docela rychle.
Pěkně spálení od sluníčka jsme pokračovali přes Whangarei a Whangārei falls podél pobřeží na sever. Zastavili jsme se na rychlý výsadek u majáku Tūtukaka. Teda původní plán byl rychle vyběhnout nahoru a pokračovat dál, ale příliv s námi měl jiné plány. Na ostrov se totiž dá dostat jen za odlivu, protože se musí překonat dvě místa, která jsou za přílivu pod vodou. Ale nebyl by to Honza kdyby nenašel způsob jak se tam dostat, když už jsme tady. Boty dolů, kalhoty vyhrnout a šup do vody. Pěkně po kamínkách ostrých jako malé nožíky. Ale dostali jsme se i přes nejhlubší místo a mohli konečně zorganizovat rychlý výběh na maják a zpátky.
Další rychlou zastávkou bylo městečko Matapouri s úžasnou pláží a krátký okruhem po přilehlém kopečku. Na druhé straně kopce se dalo seběhnout i na údajně nejkrásnější pláž severu - Whale Beach. A byla opravdu krásná. Obklopená stromy a hlavně tu nikdo nebyl. Teda až do té doby než jsem vytáhla dron, že udělám nějaké pěkné záběry. Takže jsme to zabalili a šli si užít Matapouri bay a přírodní skalní bazénky - Mermaid pools, které jsou, jak jsme záhy zjistili, od roku 2019 vedené jako rezervace a tudíž nepřístupné, ale i tak jsme se kochali až až.
Všechny ty zastávky se zdají jako párminutové, ale ve skutečnosti se vším tím kocháním a focením je to vždycky na hodinu minimálně. Proto jsme ani dneska nestihli naplánovanou trasu a zakempovali jsme to dřív v Sandy bay přímo u pláže a než jsme si uvařili večeři byla už zase tma.
Te whara https://mapy.cz/s/recazegega
Tutukaka lighthouse https://mapy.cz/s/gahapuceco
Matapouri bay a Otito scenic reserve https://mapy.cz/s/kelutolopu
Sandy bay beach camp https://mapy.cz/s/dojoculatu
Sobota 22.10.
Ráno jsme se probudili do ne úplně hezkého počasí. Bylo zataženo a foukalo. I to trochu přispělo k rozhodnutí posunout se dneska trochu víc na sever. Cestou jsme ještě udělali pokus dostat se na pláž u Helena bay, ale když jsme dojeli k zamčené bráně a ani kolem útesu se tam nedalo dojít vzali jsme to přímou cestou do městečka Russel. Oproti jiným je hodně turistické, ale výlet a výhledy z útesu Tapeka point za výstup nahoru stály. Z Russelu se dá přes záliv buď trajektem nebo docela dlouhou objížďkou. Vybrali jsme trajekt. Asi ne tak úplně z hlediska úspory času ale spíš zážitku.
Jelikože už se zase blížil večer bylo potřeba najít další místo na spaní. Jediné které bylo na trase bylo tábořiště na louce u silnice Totara North Road. Nebylo to sice nijak krasné místo, ale když jsme udělali zastávku ještě u Rainbow falls, tak už nás absence hezkého výhledu netrápila, protože jsme zase přijeli až za šera.
Sandy bay beach
Helena bay Beach https://mapy.cz/s/lebezaloja
Russel - Tapeka point walkway https://mapy.cz/s/rezesaduza
Rainbow falls https://mapy.cz/s/fudolaroja
Totara North Road Freedom Camping https://mapy.cz/s/pecabubako
Neděle 23.10.
Ráno jsme vyrazili brzy po rychlé snídani. Čekal nás výlet džunglí na vyhlídku Kainara rock - Dukes nose. Auto jsme nechali na konci silnice v šíleném kopci a začali šlapat. Ze začátku to byla široká cesta na auto, ale pak se z ní stala úzká lesní pěšina. Teda spíš bahenní klouzačka. Dolů jsme spíš jeli a běželi než šli. Vyústila kluzkým svahem do potoka s ještě víc klizkými kameny a na druhém břehu bažinou. Jakž takž se nám podařilo přeskákat až na konec, kde už to bylo docela fajn. Na závěr bylo i mírné lezeníčko po skále a konečně výhledy. Úžasný modrý záliv s rybářskými loďkami. Dali jsme si sváču, ještě chvíli se kochali a upalovali zpátky. Dneska je v plánu dojet až na nejsevernější bod Nového Zélandu.
Na úplný sever se jede po docela úzkém výběžku, který je vyhlášený na sběr Avokád. Tam na jedné farmě pracuje Honzova kamarádka, která přešla pacifickou hřebenovku, a tak se nabízelo ji cestou zajet pozdravit. Chvíli jsme pokecali, dostali pár tipů na sběr všeho možného a poslechli si něco málo o zážitcích z PCT a pokračovali dál.
Cestou je krátká odbočka k písečným dunám Te Paki. Dneska v plánu úplně nebyly, ale nedalo nám to se tam zajet kouknout jak to vypadá. Ve zkratce: jsou fakt obří nebo nám tak aspoň připadaly protože jsme ještě nikdy v životě písečné duny neviděli. Ale víc o nich až zítra.
Na nejsevernější bod Zélandu - Cape Reinga jsme dojeli těsně před západem slunce. Rychle jsme frčeli z parkoviště abychom ho fakt stihli a mohli si ho užít. Já jsem udělala pár fotek a nakonec jsme se na chvíli posadili na vrcholu kopce a jen se kochali. V oceánu za majákem se jakoby z ničeho nic lámaly podivně vlny a tvořily zvířené koláče uprostřed ničeho. Vrtalo nám to hlavou a později jsme se dozvěděli, že se tady setkávají dva oceány a tyhle “koláče” dělají protisměrné proudy.
Sluníčko zapadlo a my jsme vyrazili na další nocoviště. Kemp ve Spirits bay. Tentokrát placený (16$/noc/osoba), kam jsme po prašné cestě plné výmolů a rolety dojeli až za úplné tmy. Vykoupením za tu příšernou cestu ale bylo neskutečné množství hvězd nad nekonečným oceánem.
Totara camping
Kaikara rocks - Dukes nose https://mapy.cz/s/lukunohaze
Mangonui Rangikapiti Pa https://mapy.cz/s/kerokumare
Pukenui - boží ručně točená zmrzka https://mapy.cz/s/durocesoku
Cape Reinga https://mapy.cz/s/jelopelutu
Spirits bay campsite (16$/osoba/noc) https://mapy.cz/s/hogoradovo
Pondělí 24.10.
Po měsíci v plném zápřahu u koní, přestavbě auta a několika dnech na cestě na mě padla únava a tak jsem si ráno přispala a Honza se vydal na malý kopec nad kemp. Na vrcholu našel stádo koní a krásné výhledy. Strávil tam skoro celé dopoledne. Pak jsme všechno pobalili a hurá za dalším dobrodružstvím.
Na Te Paki se totiž dá půjčit surf a dunu si na něm sjet. Vyrazili jsme tedy nadšení po písku k první “sjezdovce”. První jízda byla děsivá, ale super. Jediná věc co vám ale před ježděním nikdo neřekne je to, že je safra těžké se nahoru na tu dunu dostat, pokud nechce jít člověk bůhví jak dlouhou oklikou po mírnější části. Zvlášť když do vás pořádně peče sluníčko a písek pálí až hanba.
Rozhodli jsme se tak udělat malý okruh a když to někde půjde tak si pár dalších dun sjet. Bára, u které jsme se stavovali na návštěvu nám vyprávěla jak jezdili z duny do jezírka, takže jsme měli přesně daný cíl. Najít to jezírko. A dokonce se to i povedlo a Honza se v něm dvakrát vykoupal, protože se prkno z kopce nerozjelo dostatečně rychle, aby jezírko přejel celé. Ale rozhodně to bylo impozantní. Spálení a utahaní z horka jsme pak dali ještě pár dun a jeli do kempu na pláži Tokerau. (Chtěli jsme jet víc na jih, ale obrovské sesuvy půdy zavřely jedinou silnici po západním pobřeží a tak nám nezbývalo nic jiného než se vrátit po východním pobřeží odkud jsme přijeli)
Te Paki giant Sand Dunes - serfování na dunách (serf Ahikaa Adventures 15$/prkno) https://mapy.cz/s/feconohepe
Tokerau Beach free camping https://mapy.cz/s/nanenahuro
Úterý 25.10.
Už se na nás projevila únava na obou. Ráno se nám nechtělo z postele. Honza si domlouval surf, pro který jsme si pak ještě udělali výlet a pokračovali zpátky na jih. Už skoro bez zastávek až na Muriwai beach, kde Honza pěkně vymrznul v oceánu a já jsem neúspěšně šla lovit ryby na útes. Zase už skoro po tmě jsme vyrazili zpátky ke koním, kde bylo v plánu se trochu vzpamatovat a udělat ještě pár zlepšováků na autě a pokračovat dál v prozkoumávání severního ostrova.
