Zatím nám vychází většinou dva dny volna za sebou, takže se Honza snaží vymýšlet dvoudenní výlety. Tentokrát ale naplánoval dva jednodenní. Ve čtvrtek jsme od nás z resortu vyrazili na vrchol Old Man (2495 m.n.m.)
Oficiální název hory je Roche Bonhomme. Místní ji ale všichni nazývají Old Man, protože z údolí hora připomíná siluetu obličeje ležícího muže. V cestě na vrchol nám ležel i Maligne Canyon, takže bylo jasné, že ho nemůžeme minout.
Náš trail začal u nás za domem. Vlezli jsme do lesa a hned se na nás sesypali všichni komáři z okolí. Frčeli jsme rychle skrz hustníky po koňských cestičkách až dolů k řece Athabasca. Pak přes most a podél vody po “cyklostezce” až ke kaňonu řeky Maligne. Cestou jsme se kochali silou mohutné modré řeky vedle nás a pozorovali jeleny vyhřívající se na písečných ostrůvcích uprostřed řeky. Vypadali, že si to náležitě užívají.
Když jdete Maligne Canyon od spodu, netušíte, co vás bude čekat na konci. Řeka se postupně cestou proti proudu zařezává do skály víc a víc. Vodní tříšť vylétá až nahoru na pěšinu až se úplně nahoře v kaňonu řeka ztratí v hloubi skal úplně a pak se zase objeví v podobě ohromného vodopádu padajícího do hlubin. Všichni okolo nám říkali, že stojí za to kaňon vidět a opravdu stojí. Až na ty davy teda.
Od Maligne pak rovnou navazuje cesta na Bonhomme. A je příkrá. Hodně příkrá. Čekala jsem náročný výstup, ale s totální absencí serpentin se z výstupu stalo peklo. Aspoň pro mě teda. A navíc bylo vedro k zalknutí. Už dole u řeky jsem byla pečená a cesta nahoru, ač v lese, byla jako výheň. Asi ještě nikdy se mi tak špatně nešlo. Možná za to trochu mohlo to kolo, na kterém jsme včera večer objeli okolí Jasperu a na závěr si dali časovku nahoru domů do resortu, ale mým nohám se to prostě nelíbilo.
Upřímně. Měla jsem cestou na Bonhomme tři krize. Honza mi je nějak zažehnal, ale stejně jsem si musela dát nad lesem větší pauzu. Seděla jsem pod vrcholem pod skálou a kochala se výhledy dolů na údolí Jasperu. Kamzík Honza si zatím vyběhl na vrchol jako by před tím nenastoupal vůbec žádné výškové metry. Pak jsme se vydali dolů. A to byl frkot. Bylo lepší tak napůl klusat a to co jsme šli nahoru přes čtyři hodiny jsme dolů seběhli za hodinku.
Dole u silnice jsme naznali, že se nám těch deset kilometrů zpátky domů moc šlapat nechce. Kolem nás jezdilo spousta aut a nakonec nám zastavila spolubydlící, která byla s její kamarádkou na Maligne Lake na vyjíždce lodí. Hodily nás do Jasperu, čímž nám ušetřily pár kilometrů. Zašli jsme si tam ještě rychle nakoupit a dali jsme se na cestu domů. Z centra Jasperu je to po silnici skoro šest kilometrů a tak jsme se hodně radovali, když nám náhodně zastavil pár postarších světaznalých Němců, kteří nás hodili až přede dveře. Prostě ideál.
コメント