Tentokrát Honza zařídil jiný typ výletu. Takový, který jsme spolu ještě nepodnikli. Vyrážíme přejet Maligne Lake na kajaku. Sice jsme tu už byli na větší lodi, ale tohle bude jiné. Budeme si to muset pěkně odmakat vlastními silami.
Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno. Tim od Stáňi nám půjčil kajaky a Stáňa s malým Oliverem nás zavezli k jezeru. Tam jsme nacpali všechno do lodí, zamávali a vyrazili.
Čekalo nás nějakých 14 kilometrů do kempu, navíc mělo trochu pršet, takže jsme to nechtěli nijak přehánět. Ze začátku nám foukalo do zad, tak se pádlovalo příjemně. Kromě velkých vln od výletních lodí bylo jezero poměrně klidné. Na okolních kopcích se ale začala hromadit mračna a nakonec přišel i slibovaný déšť. Nebyl nijak hrozný. Pršelo lehce a bez bouřky, takže jsme jen nasadili verzi pláštěnka a pokračovali dál. Asi po hodince se udělalo hezky a horko, takže jsme šli zase jen do trika a lehce jsme se pekli.
Do kempu Fisherman’s bay jsme dorazili kolem čtvrté odpoledne. Naivně jsme se domnívali, že budeme mezi prvními a že si zabereme nějaké místo na stan blízko vody. Namísto toho, jsme dorazili jako poslední a zbylo na nás místo nejdál od vody a nejblíž záchodům. Naštěstí jsou tady vždy docela daleko, takže člověka smrad nijak netrápí. Navíc nám lidi v tábořišti řekli, že chvíli před tím, než jsme přijeli, tak z kempu vyhnali medvědici s mládětem. Doufám, že už znovu nepřijdou. Stejně budeme trávit zbytek večera mezi ostatními táborníky a v noci se snad i vyspím.
Bylo ale ještě brzo na to jít večeřet a tak jsme se rozhodli být ještě u vody. Nebo spíš já na vodě a Honza v lese. Rozhodl se totiž, že ho hrozně láká ledovec naproti a že si k němu chce udělat procházku.
Vyrazili jsme tedy přes jezero k přítoku z ledovce, který vytékal z hustého porostu nízkých keřů a vysokých smrků. Mně se to nijak extra nelíbilo. Prodírat se někde křákem a nevidět okolo sebe. Tak šel Honza sám. Nevím, jestli byl větší ten strach tam jít nebo pak strach o Honzu, že tam šel sám. Já jsem každopádně zůstala na kajaku, uvelebila jsem se a se čtivem jsem si s lehkými obavami hověla tři hodiny na vlnách. Ke konci už mě sice trochu bolel zadek, ale když se Honza vynořil z lesa, ulevilo se mi. Večeři jsme si užili na mole u tábořiště a když se večer uklidnil vítr kochali jsme se dokonalým odrazem hor na hladině.
Noc byla vcelku klidná, kolem chodila jen srnka, ale i tak jsem se jako vždycky budila. Ráno jsme se vykulili ze stanu brzo, abychom stihli dojet ke Spirit Islandu před východem slunce. Snídani jsme vynechali. Zaprvé jsme si vzali málo jídla, takže jsme museli šetřit (Tři sendviče a dvě tyčinky fakt na celý den nestačí - obzvlášť, když se našemu jednomu krajíci chleba rovnají čtyři krajíce místního). A za druhé už jsme to měli jen tak tak abychom to stihli, protože jsme se dlouho pelešili v teple spacáků. Stan jsme nechali stát. Měli bychom ho sice nejpozději v deset uklidit, ale další táborníci přijedou podle pravidel kempování v Jasperu nejdřív ve dvě, takže jsme usoudili, že to do dvou zvládneme zpátky a uděláme místo dalším.
Vyrazila jsem napřed a mohla jsem si tak užívat dokonale hladké hladiny s úžasnými odrazy hor. Ke Spirit Island jsme přijeli těsně před tím, než na něj dopadly první paprsky. Byla to moc hezká podívaná. Nikam jinam než na ostrov totiž nesvítilo.
Po pokochání se východem jsme se rozhodli dojet až na konec jezera k dalšímu kempu, pak do našeho kempu vyzvednout stan a zpátky do přístavu, kde nás má kolem sedmé Stáňa vyzvednout. A tak jsme vyrazili, abychom to stihli, čeká nás dneska něco přes 30 kilometrů pádlování.
Ve stínu byla ještě zima, ale na přímém sluníčku už bylo pěkně teplíčko. Klidná hladina jezera se pomalu začínala vlnit ranním vánkem a slunce osvětlovalo vrcholky hor a ledovce pod nimi. Prostě nádherná podívaná. Na konci jezera se do něj vlévá další z mnoha přítoků z ledovců, ale tenhle byl obzvlášť špinavý, tak jsme popojeli kousek dál, kde Honza nemohl vynechat ještě jeden pokus o další ledovec, ale nedošel ani k vodopádu, protože bychom to pak nestíhali zpátky. Vodopád si ale užil o kousek dál, když si vyhlédl jeden v malé soutěsce a rozhodl se v něm vykoupat. Voda byla, jako všude tady, děsně studená.
Po příjezdu do kempu na mě padla nějaká únava. V noci jsem moc nespala a tak jsem si dala půlhodinového šlofíka u vody, Honza mezitím sbalil stan a pokračovali jsme dál. Pádlovali jsme co to dalo, abychom dohnali ztrátu a stíhali odvoz. Jezero se zdálo nekonečné a navíc začal foukat vítr do protivky. Vlny se nám tříštily o příď a další vlny přicházely od výletních lodí a pěkně nás houpaly. Jakmile člověk přestal pádlovat, jel pozpátku. Zdálo se to nemožné někam dojet. Jedinou variantou bylo
Kousek před cílem je pár malých kamenných ostrůvků. Spíš takových boulderů a na jednom mě Honza vysadil, at si vylezu nahoru. Nápad jít nahoru na boso po ostré skále byl sice bezva, ale dolů už to šlo hůř. Na zbytek trasy se dokonce uklidnil i vítr, takže jsme do cíle dojeli v poklidu a včas. Spálení a unavení, ale naprosto spokojení.
V sobotu po Maligne měl Honza narozeniny. Tajně jsem plánovala malou grilovačku s přáteli z práce. Honza naštěstí nic nevytušil, ale málem mě odhalil u pečení dortu. Těsně před plánovanou oslavou jsme ještě potřebovali zajet do města nakoupit. Vyrazili jsme na kolech po místních trailech. Užívali jsme si sjezd až za jednu zatáčku. Kdyže jsem se z ní vynořila, uviděla jsem Honzu jak stojí vedle lehlého kola. První jsem si myslela, že něco viděl a zastavil, ale pak jsem si uvědomila, že na zemi jsou čáry po smyku a z Honzy teče krev. Říznul s sebou, odřel se a narazil si rameno a žebra. Vyrazil zpátky nahoru k jezeru aby se umyl a já jsem vyrazila sama po silnici dolů. Nestačila jsem ani jednou šlápnout do pedálů, když se zleva z křoví vyřítil černý medvěd. Krve by se ve mě nedořezalo, jak jsem se lekla. Ale ten méďa byl ještě vyplašenější, než já. Chvíli jsem stála na silnici, Honza dojel za mnou a pomalu jsme projeli kolem. Takže nakonec se mnou krvavý Honza jel dolů do města, kde se umyl vodou z lahve, já jsem mezitím nakoupila a dokonce i večerní grilování se nakonec povedlo. Sešli jsme se skoro celá česká skupinka, nacpali jsme se do syta a rozešli se domů. Zítra ráno jdeme zase všichni do práce.
Comments