13.den
Ráno trávíme ve srubu děláním míchaných vajíček, užíváním si královské snídaně v teple, válením se a procházkou se Zbyňkovými šesti psy na jezero. Jsou běhaví a většina děsní mazlové a tak se s nimi nenudíme.
Odpoledne ještě jedeme za Zbyňkem do musherské společnosti pro kterou pracuje. Mají spoustu psů a všichni nás z kotců vítají hlasitým štěkotem. Nechybí ani nutné pomazlení všech, kteří smutně koukají. A že tak kouká fakt každý.
Následuje projížďka na saních. Zapřáhneme dvanáctispřežení a hurá na trasy do lesa. Hned v první zatáčce nám ale stojí strom a máme co dělat, abychom do něj nenarazili. Trasa je úzká přesně na saně a klikatí se lesem. V jednom místě se dostáváme na jezero a odbočujeme na trasu, která není projetá a zapadáme do hlubokého sněhu, psi tahají, ale saně se s námi ani nehnou. Dostáváme povel k sesednutí a kousíček musíme pěšky. Zbyňďa zastavuje saně a váže je ke stromu. Míjí nás a ukazuje nám na nenápadné závětří z větví a ohništěm uprostřed. Dáváme krátkou pauzu s kávou dělanou přesně tak, jak ji mají Švédové rádi a ohřátými skořicovými rolkami. Prostě paráda. Pak jedeme zpátky na start a loučíme se s místními. Je tady pohoda a klid a vůbec se nám nechce pryč, ale vyrážíme ještě na výlet do Kiruny.
Kiruna je důlní město. Kvůli rozšiřujícímu se dolu na železnou rudu je nutné její centrum jednou za čas přesunout kousek vedle. Stejně tak i obrovský dřevěný kostel s nádhernou klenbou. Jinak je Kiruna město duchů. Domy otřískané, náměstí téměř žádné a není tu vůbec žádný ruch ani na ulicích. Na to, že je sobota je tady mrtvo. Raději se vracíme do srubu užít si ještě jednou divočinu. Kluci navíc objevili rybářské pruty a vrták do ledu, takže si užili i chytání ryb při západu slunce. A v noci samozřejmě nemohla chybět ona pověstná polární záře. Takže si můžeme odškrtnou vše.
14.den
Odjíždíme ze srubu. Ráno si děláme ke snídani palačinky. Jsou trochu jiné než doma, protože se nám podařilo koupit celozrnnou mouku. Loučíme se se psy a Zbyňkem s Eve a vydáváme se na cestu na jih. Uf. Bude dlouhá. Ještě večer dojíždíme na dálnici k pobřeží a hledáme místo na spaní. Opět na pláži, ale tentokrát v převlíkárnách. Místa tu moc není, ale na spaní to stačí.
15. den
Cesta ubíhá docela rychle. Zastavujeme se ještě u Simony ve Stockholmu (měla jít přechod s námi, ale nakonec nemohla. Procházíme si historické centrum a pak zase pokračujeme. Žene nás vidina spánku v posteli, protože kamarád Sváti bydlí a pracuje na jihu pro nějakého hraběte. Přijíždíme k němu hodně pozdě večer, ale i tak s námi ještě sedí a povídá a otevírá proviant, který jsme mu přivezli.
16. den
Už nás čeká jen trajekt do Polska a cesta domů, ale jede nám to až pozdě večer, takže den trávíme procházkou k hraběcímu paláci a jeho zahradách.
Cestou kolem jižního pobřeží se zastavujeme na ikonické pláži. Je kousek pod Malmö u vesničky Skanör med Falsterbo a je na ní spousta barevných domečků pro surfaře. Většina odvážlivců vlezla i do moře, ale někdo to musí dokumentovat že, takže jsem se toho ochotně ujala. :D
Nalodění na trajekt ve Švédsku proběhlo bez problémů, ale při vyjíždění v Polsku jsme mírně překvapili pracovníky přístavu, když jsme jim na telefonu ukazovali fotky, jak jsme se před odjezdem ze Švédska šťourali v nose samotestem a vzadu v autě si udělali pojízdnou laboratoř. No netvářili se, že by to kdy viděli, ale domů jsme docestovali, takže to můžeme považovat za úspěch. :)
V souhrnu to bylo krásných 16 dní mimo covidový svět. Vrátili jsme se v momentě, kdy zase otevřeli okresy a něco málo rozvolnili, takže jsme to vlastně vychytali dobře a užil jsme si to tak, jak se sluší a patří. :)
Díky Lucce a Vojtovi za doplnění fotek, které jsem nestihla vyfotit. :)
Comentários