Pro cestovku jezdím fakt ráda. Většinou je sranda a super lidi, takže nabídka od Jirky s Kamčou vyrazit průvodcovat s nimi na skialpy do Rakouska se neodmítá. Budeme vyrážet hodně brzo ráno, takže jsem ještě den před odjezdem jela večer na vysočinu, abych u nich přečkala noc a ráno jsme vše stihli. Musíme ještě stihnout vyzvednout cestovkové dodávky a pak vyzvednout klienty na Zvonařce. No, stejně jsem do noci kecali a probírali všechno možné, protože jsem se dlouho neviděli a ranní vstávání tak nebylo nic moc.
Převzetí aut naštěstí klaplo dobře, klienti taky dorazili všichni, takže můžeme vyrazit. Alpy s čerstvě napadeným metrem sněhu nás čekají.
Nahoru k chatě Naturfreundhaus Kolm-Saigurn se v zimně nedá autem rozumně dostat. Sice bychom to asi v klidu vyjeli, ale smí tam jen horská služba a zásobování, takže jsme auta nechali dole na parkovišti a nahoru šlapali po svých. Zima má jednu úžasnou vlastnost. Sice je brzo tma, ale když není zataženo, tak je krásně vidět i v noci, když se světlo odráží na sněhu. Takže jsme šli pěkně bez čelovek a užívali jsme si noční výstup.
Večer u večeře za námi přišel správce chaty a donesl nám lavinovou předpověď na zítra. Není pěkná. Momentálně je tu po vydatném sněžení čtvrtý lavinový stupeň a to už je docela velké riziko, tak uvidíme, kam vyrazíme. Na druhou stranu má být zítra nejlepší počasí z celého víkendu, tak by to chtělo nějaký super výlet.
Jinak se sem celou zimu jezdí hlavně na ledolezení. Vodopády za chatou jsou na to úplně ideální a je to tady takový zimní radovánkový ráj.
Pátek
Jako nejlepší se nám ráno zdál výstup na Hoher Sonnblick odkud by mohly být parádní výhledy. Nad chalupou jsme si ale vykopali lavinovou sondu a mě a pár klientům se moc nelíbila, takže jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ta odvážnější vyrazila i přes podmínky na Sonnblick a já a můj zbytek jsme vyrazili na hřebínek pod sedlo Riffelscharte. Už od rána svítilo sluníčko jako divé a tak jsme brzo šlapali jen v triku a bundě.
Sníh byl naprosto parádní, krásně přimrzlý a byla ho kopa. Nahoře na hřebínku byl trochu vyfoukaný do ledu, tak jsme to vzali dolů s tím, že si to vyšlápneme ještě jednou a výš už se nepohrneme. Protože ten sjezd pak stál fakt za to. Takovou podmínku jsem snadnější ještě nezažila.
Večer jsme jako vždycky poseděli a ke všemu se na chatě večer objevil ještě jeden Alpiňák a taky bylo o zábavu postaráno.
Sobota
Ráno nebylo úplně hezky a v údolí seděla mlha. I tak jsme vyrazili, protože sníh si trochu sedl, takže jsme zase šli na hřebínek s tím, že dneska dojdeme ještě kousek výš a sjezdíme poradně celé údolí. Podařilo se. I počasí se vybralo. Výstup přes 900 metrů nahoru a ten sjezd. Labůžo. Prostě za odměnu. Dali jsme si ještě jeden krátký výšlap nad lesík a pak hurá dolů k chalupě. Zarezervovali jsme si totiž na čtvrtou hodinu saunu a káď až do setmění jsme se ráchali v teplé vodě. Kolem kupy sněhu a teplota pod nulou, ale v té vodě bylo taaak dobře.
Po večeři jsme zase chvíli kecali a kluci z Jeseníků se rozhodli vyzkoušet všechny pálenky co chatař nabízel. No, řeknu vám, že některé byly fakt dobré, třeba oříšková co chutnala jako Nutella, ale pak tam byly spíš takové, co dost výrazně křivily pusu. Urvala jsem se kolem půlnoci úplně ztrhaná. Po té sauně to nebyl moc dobrý počin.
Neděle
Dneska jsme se rozhodli jen pro krátký dopolední výšlap nad les a poslední sjetí až dolů k autům. Po včerejší bujaré noci se většině špatně vstávalo a taky nechceme být v Brně moc pozdě večer. Pořádně jsme si tak ještě naposledy zařádili a pak už jsme jen najedli do auta a vyrazili mu domovu.
Comments