Volá mi Jirka. “Čus, co máš v plánu na víkend?” Nemusel se ptát dvakrát. Odkývala jsem mu všechno a to jsem ještě ani nevěděla, co po mě chce. Chodí vždycky jen se super nabídkami práce. Takže jedeme se začátečníky na skialpy do Raxů. Je to kousek od Vídně a z Brna jen o chlup dál. Stačí tak vyrážet až odpoledne.
Pátek
Na Zvonařce nabíráme klienty a vyrážíme. Na to, že je konec února, tak v Brně je úctyhodných 15 stupňů a ve Vídni jen o malinko míň a ani po příjezdu blíž k horám to není lepší a po sněhu ani památky. No to bude něco. Travní lyže jsme si fakt nevzali. Navíc hlásí na celý víkend husté sněžení a vítr.
Ani po příjezdu na chatu se nám nezdá, že by někde mohl být sníh. Dole už pomalu kvetou podběly a na vrcholky nevidíme, protože už je totální tma. Koukám na kamery z vrcholů lanovek a taky se nám to moc nezdá. Zítra to holt budeme muset zkusit na ostro.
Sobota
Ráno lehce sněží a my vyrážíme auty směr nástupní místo. Je o pár set metrů výš a doufáme, že tam bude sněhu aspoň na výstup, abychom to nemuseli šlapat pěšky s lyžemi na batohu.
Bohudík tu nějaký sníh zbyl a tak můžeme nastoupit do lyží a šlapat pěkně na nich. Sněžení nabírá na síle a s výškovými metry nabývá na sile i vítr. Fičí tak, že stíhá čerstvě napadaný sníh sfoukávat ještě než dopadne na zem. Všechno je hrozně ledovaté a ani pásům se nechce moc držet. Navíc se jako skupina dělíme na dvě půlky. Rychlíči a moje holky výletnice.
S velkým vypětím stoupáme vzhůru. pořád fičí a občas vítr zvedne tolik sněhu, že nevidíme ani na sebe navzájem. Odcházím na cestičku pod skálu, kde se chceme přehodit na sjezd a sjet si žlábek, ale ouha. Skialpové vázání je super věc, ale rozhodně mezi super vázání nepatří to, které používají půjčovna a dá se posouvat. Ideálně by mělo být pevné a nastavené přímo na botu, protože pak může nastat dost nepříjemná situace.
U nás nešlo vázáni otočit na sjezdových mód. Samo se kousek posunulo, zamrzlo a zablokovalo se. Byla příšerná zima a bylo potřeba pracovat rychle a bez rukavic. Zvládnout zkontrolovat mých pět klientek aby se přioblékly, nachystaly se na sjezd a ještě řešit vázání. Do toho všeho se počasí rozhodlo, že nás ztrestá tím nejhorším způsobem a poslalo na nás ke sněžení a větru ještě vlhkou mrznoucí mlhu. Všechny holky začaly klepat kosu, mrzly jim prsty a nebyly schopné si přepnout boty na sjezd, protože to jim v půjčoven nikdo nevysvětlil.
Trvalo mi to neskutečně dlouho nebo mi to tak aspoň připadalo. Ale podařilo se a mohli jsme se vydat dolů. Tady nastal další problém, protože sjezd žlabem byl tak dost vyfoukaný a ledovatý a ne úplně mírný. Už jsme byli skoro dole, když jedna klienta, Lenka, spadla. Vyrazila jsem rychle nahoru a děsilo mě, že se chvíli nehýbala. Vystresovala se tak, že přestala dávat pozor a udržovat rovnováhu s přepadla hlavou dolů. Pomohla jsem jí zpátky na nohy, ale v tu chvíli se to přestalo líbit mojí pravé botě a praskla mi od vrchu až ke kloubu. Super.
Nějak jsme se dostaly dolů a zamířily rovnou k chatě na druhé straně údolí. Těšily jsme se na teplý čaj a polévku. Když jsme ale zastavily na rozcestí, že na ten malý výstup nasadíme pásy, luplo Lence v koleni tak, že jsme to slyšely všechny. Už před tím mi říkala, že ji to koleno trochu bolí, ale normálně na něm stála a ještě sjela ten kousek dolů, ale tohle neznělo pěkně. Dohodly jsme se, že jí pomůžu dojít těch sto metrů do tepla a tam vymyslíme co dál.
Na chalupě jsme se chvilku zahřívali a zkoumali co dělá koleno. Bolelo čím dál víc a začalo trochu otíkat. Jedna z klientek začala na chataře plynně německy (holt když někdo pracuje v Rakousku, tak má němčinu lepší než já co ji používám párkrát do roka) a zjistila, že přímo na chatě mají kluka z horské služby a že tam mají tak jeden dva zásahy denně, takže už je tam vlastně skoro napořád. Zavolal sanitku a Lucku odvezl dolů na skůtru.
Vrátila se z nemocnice až večer s tím, že to jsou z velké pravděpodobnosti přetrhané vazy, ale lepší bude, když ji její kamarádka vezme do Čech a budou to řešit doma. Holt ne vždy se první pokus o nový sport vydaří, ale snad jí to neodradí od dalších pokusů.
Neděle
Neděle byla po sobotě úplně za odměnu. Od rána svítilo sluníčko a hlavně přestalo foukat. Vyjeli jsme lanovkou Raxseibahn na horní stanici k Berggasthofu, kde jsme nasadili pásy a vyrazili vzhůru. Moc sjezdy tu nejsou, je to spíš na pohodové chození a kochání, ale klientům se to oproti včerejšku děsně líbilo a tak jsme udělali docela velké kolečko různě skrz kleč a i mimo cesty. Prostě pohodový den. Většina si pak v hospodě dala za odměnu královský trhanec a mohlo se jet domů.
Comments