Přiletěli jsme předně v době konání jedné z největších venkovních show - Stampede. Po vydatné spánku ve vodorovné poloze jsme vyrazili místní hromadnou dopravou do víru velkoměsta. Kanada jako taková nemá nijak globálně řešenou dopravu jako je u nás. Záleží na každé provincii a městě.
Calgary něco málo má. Jezdí tu autobusy a městský vlak (má svoje ulice, občas jede nad zemí a občas pod zemí). Jízdní řády nikde vylepené nejsou, ale zastávky jsou všude. Co jsem si všimla, tam místní všichni používají k vyhledávání spojů google, takže jsme se tím řídili a kupodivu to fungovalo a i autobusy ten jízdní řád jakž takž dodržovaly (i když to teda prý byla výjimka, normální prý je, že si jezdí jak chtějí). Další vtipnou věcí, kterou jsme po cestě zjistili je, že v autobuse mají pro signalizaci výstupu kromě klasických tlačítek i signalizační provázek. Je natažený podél oken od řidiče až na úplný konec autobusu a když chcete vystoupit, tak za něj prostě zatáhnete.
Jedním z hlavních zádrhelů bylo, že jsme ještě neměli kanadskou sim kartu a naše s přístupem na internet nefungovala. Honza tak vždycky někde na veřejné Wi-Fi našel co jsme potřebovali, udělal screenshot a děj se vůle boží. Takže jsme takhle měli skoro všechny jízdní řády a místa na mapách. Mapy.cz jsou tady totiž trochu k ničemu. Mají dost často označené obchody a místa tam kde nejsou a tam kde jsou nic není.
Když jsme přijeli do centra zastavili nás policajti u zátarasů, skoro jako proti tankům, že dál nemůžeme. Autobusák nás tedy vyložil otočil se a odjel. Celé centrum je totiž kvůli průvodu zavřené a tak jsme museli pěšky. Už takhle ráno byli všichni venku, rozložená skládací křesílka a čekali na průvod, který měl začít až za hodinu a úplně na jiném konci Downtownu. Ještě nikdy jsem neviděla tolik kempovacích židliček pohromadě.
Chtěli jsme dojít k úřadu vyřídit si kanadské SIN number, ale vzali jsme to mezi lidmi, chtěli jsme si trochu užít tu atmosféru.
A že byla super. Počkali jsme si na začátek průvodu blíž centru. Viděli jsme spoustu hezkých vstupů, některé byly i vtipné a některé dost bizardní. Jo a viděli jsme Kevina Costnera. No posuďte sami. :)
Nás ale trochu volaly povinnosti s úřady a sháněním sim karty a sprejů proti medvědům. Vyrazili jsme poroto na úřad s tím, že pak ještě stihneme kousek průvodu. SIN number (social insurance number) vyžadují všichni zaměstnavatelé a je potřeba pro spoustu dalších věcí, protože pracovní povolení (work permit) zase není všechno. Kanaďani mají takový divný zvyk. Mít smlouvu na smlouvu potvrzenou smlouvou. Ale podařilo se.
Průvod jsme sice ještě stihli, ale jen konec. Pak se většina diváků začala přesouvat do Stampede parku, kde bylo něco jako Matějská a večer tu bude rodeo. Na to jsou ale lístky hrozně drahé, takže jsme se tam zašli podívat jen na otočku, dokud byl vstup zadarmo. Ale bylo tam už tou dobou tak strašně moc lidí, že jsme vyrazili hledat zbytek věcí, které jsme potřebovali.
Jak už jsem psala na začátku. Calgary je roztahané na obrovské ploše, takže než jsme došli do obchodu, jde měli mít bear spreje, než jsme sehnali něco k jídlu a zásoby na začátek do Jasperu a než jsme se dobrali k tomu, kde sehnat sim kartu, bylo už pozdě večer a měli jsme v nohách půlmaraton. A na to, ze jsme za celý den jedli jen hot dog a míní sendvič ze Subway toho bylo ke konci dne stačilo.
Pak už se jen stačilo dostat zpátky k Míše a Markovi, opéct zbylé buřty a jít na kutě, protože zítra musíme stihnout autobus na letiště, odkud nám jede autobus do Jasperu.
Tipy:
Potraviny - Urban fare, Safeway, Superstore - nejsou na každém rohu a ve městě je potřeba trochu hledat, na kraji jsou to celá obrovská nákupní centra
Věci do kuchyně a jiné cetky (místními nazýváno jako staff around) ale moc nevím, k jakému českému obchodu to přirovnat - Dollarama
Outdoor - Mountain Equipment Co-op - mají všechno od kempovacího náčiní přes věci na vodu a lezení až po kola, prostě obchod, kde bych zvládla utratit všechny svoje úspory
Comments