Po náročném pracovním týdnu zůstalo i v neděli krásné počasí, a tak jsme vyrazili na výlet. Vzdálenosti jsou tady sice šílené a pojem "sjedu se podívat co je vedle v údolí" označuje půldenní cestu autem kolem fjordu a desetikilometrový tunel skrz horu . Ale vedlejší údolí "bude určitě ještě hezčí" než to naše, takže rozhodnutí vyrazit bylo jasné.
Ráno jsme moc nespěchali. Tonje, naše norská kamarádka, si ráno stihla dát ještě koupačku v moři a snídani na vysluněné terase a my vyspávali docela dlouho. Takže když jsme vyráželi, byl už den v docela pokročilém stadiu. I přes to nás po příjezdu na parkoviště pod Bondhusvatnet přivítal dav turistů. No co. Když půjdeme rychleji než oni, tak jim třeba utečeme.
Cesta nahoru je široká. Vhodná jak pro kočárky tak i vozíčkáře a vede celou dobu kolem průzračné říčky. Jezero Bondhusvatnet je tu turistickou atrakcí a celoročně je tu v přesné pozici uvázaná loďka pro ty nejlepší instagramové fotky.
Pohled sice hezký, ale co se na to podívat i z větší výšky? O 700 metrů výš totiž leží ještě jedno jezero Botnavatnet a pak už je to jen dalších 600 výškových metrů na horu Fonnanuten, odkud je krásný výhled na ledovec Folgefona.
Celý týden sbírání jablek, jak se ukázalo, mě a Tonju trochu víc unavilo a tak jsme se u jezera Botnavatnet usídlily na vyhřátém kameni, sbíraly houby a borůvky na koláč a nahoru na výhled na ledovec už pak šel jen Honza.
Ale že pak ten výhled stál za to!
Comments