Když Honzovi psal Tom, jestli nechce jet na kajak na Korsiku a že potřebují i řidiče, neváhali jsme. Na Korsice jsme dlouho nebyli a kdo ví, kdy se zase naskytne takováhle super nabídka.
Doma proběhlo šílené balení a chystání věcí. Jak velká budou auta? Rozšoupneme se moc, když si vezmeme kempinkové židličky a polštářky? Jak to uděláme s jídlem? Asi co nejmenší objem co?
Otázek bylo hodně a tak jsme se snažili sbalit co nejúsporněji a jídlo jsem ještě před odjezdem sušila, abychom případně nezabrali moc místa. Vůbec jsme se ale takhle moc nemuseli snažit. Při příjezdu jsme zjistili, že ostatní mají s sebou i čerstvou zeleninu v bedýnkách a plynové bomby s velkými vařiči. No, pro příště už budeme vědět. Jo a kempinkové židle měli všichni do jednoho a jen my dva jsme jak socky seděli každý večer na zemi. :D
1.-2. den
Vyrazili jsme večer a ráno jsme to zapíchli v Itálii, kde jsme nabírali Toma a na začátek se jela řeka Lima z Fabbriche di Cassabasciana do přes Bagni di Lucca až do Fernoli, ked jsme přespali na veřejném parkovišti a ráno pokračovali na trajekt.
3. den
Dopoledne jsme strávili na trajektu z Livorna do Bastie. Většinu jsme prospali různě po trajektu. Po příjezdu na Korsiku jsme auty pokračovali do hor do Ponte Leccia, kde jsme se chtěli podívat, jak vypadají řeky a voda v nich. Moc nás nepotěšily. Vody bylo pomálu a tak rada starších rozhodla, že na začátek na rozježdění pojedou řeku Golo kousek nad soutokem z vesničky Francardo do Ponte Leccia.
Tam teklo vody dost a řeka vypadala moc pěkně. Všichni vypadali spokojeně a když jsme se večer přesunuli na spací místo kousek dál od civilizace v údolí řeky Tartagine panovala super nálada.
4. den
Ráno jsme se v klidu nasnídali a nikam nespěchali. To z cest do hor moc neznám. Na pěšárně většinou vyrážíme co nejvíc ráno, aby nebylo takové vedro. U vodáckého tripu se vyráží spíš později, aby právě už teplo bylo, protože voda teče z hor a je pekelně studená. Jelikož je v Golu pořád dostatek vody a je potřeba toho využít vyrazilo se ještě jednou na stejný úsek, který měli i ti nejmladší už oťukaný a mohli si ho pořádně užít.
Zkušenější si pak odpoledne dali ještě úplně horní tok Gola. Dostat se nahoru do hor se dvěma dodávkami s vozíky byl ale trochu oříšek. Od Vesnice Castirla do Calacuccia se totiž jede po silnici vytesané ve skále jen kousek nad říčním tokem Gola. Je to nádherná cesta, ale hrozně zdlouhavá, protože je hodně úzká a klikatá a musí se jet pomalu a opatrně. Do zatáčky se totiž většinou nevejdou dvě auta vedle sebe.
Kluky jsme vysazovali na vyhlídce, odkud bylo krásně vidět na nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto. Z mého pohledu nebyla řeka dole pod námi sjízdná a ještě jsem se v tom utvrdila, když jsme se vrátili k Ponte Altu, kde měli kluci končit. Ale sjeli to s prstem v nose a chtěli si to dát ještě jednou. Blázni.
5. den
Přesunuli jsme se přes Corte, nejkrásnější město Korsiky, k řece Vecchio, kde se jel další krásný úsek. Pořád ale přetrvával problém s nedostatkem vody. I když jsme tu ještě v období, kdy by jí mělo být dost, aby byly řeky dobře sjízdné. Kluci chvíli přemítali, jestli to má vůbec význam, ale nakonec vyrazili v plném počtu.
Odpoledne jsme se pak přesunuli na druhou stranu Korsiky k řece Taravo a zakempili jsme to v údolí u mostu přímo na nástupním místě k řece.
6. den
Ráno nás probudilo chrochtání. Přišel se na nás podívat místní pašík. Navíc jsou dneska Velikonoce, takže jsme si jako holky hned před snídaní vysloužili pár šlehanců. Přičemž jeden zběsilý úprk skončil silničním lišejem. :D
Pojali jsme to proto jako odpočinkový den. Já s nejmladšími jsme vyrazili na kopec na procházku a nejzkušenější si dali kousek Tarava dolů od mostu. Výlet zprvu nevypadal nic moc, ale našli jsme cestou úplně super místo na spaní a taky údolí s říčkou, kolem kterého byly ostrůvky trávy a vypadalo to skoro jako ráj. Taky jsme tam hodnou chvíli strávili jen tak rozplácnutí na zemi a relaxovali jsme.
7. den
Ráno byla strašná zima. V noci asi i mrzlo, protože všude byla jinovatka. Ale vycházející sluníčko to všechno rychle ohřálo a tak jsme si vychutnávali snídani s výhledem do údolí a na okolní kopce. Dneska se pojede ještě kousek Tarava od historického mostu pod vesnici Bichsiano. Trochu lehčí úsek, aby ho zase mohli jet i nejmladší.
Večer jsme se přesunuli do kempu k moři. Pro nás holky vítaná sprcha byla sice stejně ledová jako okolní řeky, ale prostě sprcha. A navíc tady bylo teplo.
8. den
Pojali jsme ho jako přejezdový den. Úderná skupina nejzkušenějších to sice vzala přes ještě jeden úsek Tarava, protože mělo pořád dost vody a nejmladší celé dopoledne blbli v moři.
Celé odpoledne jsme pak strávili v autech a vraceli se zpátky na sever. Korsika není velká, ale ty úzké klikaté horské silničky nám daly zabrat a k místu na spaní jsme dorazili hodně pozdě večer. Vedla k němu dlouhá bahnitá cesta. Na jedné straně díra do vody a na druhé ostnatý drát. Na konci ale bylo parkovišťátko před vstupem do přírodní rezervace, tak jsme to tam zapíchli. Postavili plachtový stan mezi auty, uvařili, poseděli a šli chrnět.
9. den
V noci dost pršelo hlavně v horách, takže v řekách nárazově přibylo hrozně moc vody. Vydali jsme se proto na Golo, které slibovalo nejlepší vodu. Na dolním Golu je totiž krásná soutěska, která se za malé vody nejezdí a teď to bylo optimální. Dokonce jsem se nechala překecat a dala jsem si celý úsek s ostatními na barace.
Vymýšleli jsme, kde přespat, protože Pat potřeboval ráno hodit na letiště a letět domů. Vybrali jsme parkoviště u moře vedle rozestavěného kempu. Během večera se ještě víc zhoršilo počasí a začalo pršet a šíleně foukat. Spaní u moře na otevřené pláni tak nebyla úplně výhra a nakonec jsme sbalili i plachtu, ze které jsme měli udělanou stříšku a nasáčkovali jsme se všichni na noc do aut.
10. den
Pat odjel na letiště tak co dál. Voda stoupla ještě víc a dosáhla skoro druhého povodňového stupně. Kluci úplně nadšení, že to konečně teče si dali na závěr ještě horní Golo z Francarda. Pak už jsme se jen přesunuli do přístavu a čekali na trajekt, který nás odveze zase na pevninu. A čekala nás dlouhá noční cesta domů. Přijeli jsme do Prahy úplně vyřízení, ale vlastně šťastní. Rozhodně to byl jeden z těch lepších výletů, které jsem kdy absolvovala.
Foto: Maruška, Dan, Honza a já
Místa na spaní a parkování: https://mapy.cz/s/momodehona
Comments